Historie

Historie školy

Škola v době Rakousko-Uherského císařství

Vzhledem ke vzkvétajícímu zemědělskému rozmachu ve druhé polovině 19. století v zemích tehdejšího Rakousko-Uherska bylo potřeba poskytnout v tomto oboru vzdělání vyrůstající mládeži. O založení takové školy, která by poskytovala vzdělání v zemědělství a vinařství, usiloval i dolnorakouský kraj Unter-Mannhardsberg. Komité dolnorakouského zemského výboru pak navrhlo zřídit školu ve Valticích, pro kterou zde byly příznivé podmínky jak klimatické, tak přírodní i hospodářské.

Tehdejší okresní soudce Jiří Grober, valtický rodák a prezident okresního hospodářského spolku pro okres Valtice, dal podnět k založení zemědělské školy ve Valticích již v roce 1869. Ve stejném roce byly na popud valtického hospodářského spolku založeny pokračovací školy ve Valticích a v Poysdorfu, kde se vyučovalo až do roku 1872 a byly hojně navštěvovány rolnickými syny ze jmenovaných měst a jejich okolí. Roku 1871 převzal Jan II. z Liechtesteinu protektorát nad zemědělskou školou ve Valticích a současně povolil, aby chovanci školy vykonávali praktická cvičení na pozemcích valtického velkostatku. Za zakladatele zemědělské školy ve Valticích je nutno považovat majitele valtického velkostatku, Jana II. z Liechtensteinu, ale také zemský výbor dolnorakouský, rakouské ministerstvo orby a okresní hospodářský spolek ve Valticích. Jan II. z Leichtensteina tehdy věnoval začínající škole pozemky a budovu zrušeného Františkánského kláštera. Zemský výbor dolnorakouský povolil pro založenou školu zakládající příspěvek 5 000 zlatých a pro tři následující roky udržovací příspěvek 4 500 zlatých ročně. Od ministerstva orby se škole dostalo zakládajícího příspěvku 9 000 zlatých a v letech 1878 a 1879 roční dotace po 10 000 zlatých.

Prvním ředitelem Dolnorakouské zemské rolnicko-ovocnářsko-vinařské školy ve Valticích byl Karel Sikora, učitel Zemědělské školy v Bílé Vodě u Opavy, někdejší asistent katedry zemědělství a lesnictví Vysoké školy technické ve Štýrském Hradci, který připravil školu tak, že na ní bylo zahájeno vyučování 15. listopadu 1873 s deseti žáky. Jednalo se o dvouleté studium, které mělo vyškolit rolnickou mládež jak po stránce teoretické, tak i po stránce praktického výcviku. Mezi tehdejší odborné předměty patřily Počty a nauka o katastru, Zeměměřičství a kreslení, Pěstování rostlin a zpracování půdy, Vinařství a sklepní hospodářství (šlechtění), Ovocnictví a zelinářství, Chov dobytka, porody, pomoc při nákazách, Nauka o výtěžnosti a Včelařství a chov bource morušového.

Škola v období první republiky

V září roku 1919 byla podepsána v Saint-Germain-en-Laye mírová smlouva, podle které byly Valtice připojeny k Československé republice. Škola byla předána ministerstvu zemědělství ČSR v roce 1920, Dolnorakouský zemský výbor rozhodl, že bude přestěhována do Retzu a Korneuburku. Nařízení dolnorakouského zemského výboru bylo provedeno posledním ředitelem školy Ing. Artholdem s největší důkladností a svědomitostí. K jeho uskutečnění byla doba delší než jeden rok a byla plně využita. Odvezen byl školní inventář, učební pomůcky, demonstrační zařízení, knihovna, inventář školního statku a z části i živý inventář. Část hospodářských zvířat byla rozprodána, stejně jako poslední úroda na polích školního statku byla prodána v době vegetace. Proto v září 1920, kdy byla škola převzata zástupci ministerstva zemědělství, poskytovaly objekty školy i školního statku obraz dokonalého zpustošení.

Pozemky školního statku nebyly poslední rok obdělávány, byly silně zapleveleny, vinice po celý rok neošetřeny, zahrady zapleveleny, zamořeny nemocemi a škůdci. Ovocné a révové školky byly neobdělány, z vinných sklepů bylo odvezeno veškeré víno, dokonce i sudy. Budovy, zahradní ploty a zdi nebyly opravovány. Z kdysi vzorné školy zůstaly jen trosky, znehodnocené pozemky, vyrabované a zanedbané budovy. Ministerstvo zemědělství poskytlo na vybavení školy finanční prostředky, takže Státní rolnická, ovocnicko-vinařská škola ve Valticích byla během poměrně krátké doby vybavena na tehdejší dobu moderním vnitřním zařízením, pomůckami, demonstračními zařízeními pro všechny předměty vyučované na škole a bohatou odbornou knihovnou. Nově byla zřízena také posluchárna pro fyziku, chemii i chemická laboratoř. Pro účely školy byl rekonstruován květinový skleník a byl prodloužen přístavkem rychlírny tabulových hroznů a skleníkových okurek. K vyučovacím účelům sloužil vzácný sortiment 257 odrůd révy vinné a 30 odrůd podnožové révy, vysázený ve vinici po 4 keřích. Tento sortiment byl doplňován, ošetřován a udržován žáky školy. Kolem školní budovy byl od roku 1921 postupně budován park. Byly vysazovány vhodné stromy a keře, záhony byly vysázeny perenami, letničkami a nízkými růžemi. Se školou přešla do Strážnice i většina profesorů, kteří působili ve Valticích. Škola však zůstala ve Strážnici pouze jeden školní rok. V roce 1944 bylo vyučování na škole zastaveno a škola byla přeměněna na vojenský lazaret.

Škola po roce 1945 do roku 1989

Obraz hrůznější než v roce 1920 poskytoval stav, v jakém se po válce škola i její objekty nacházela. Veškeré budovy nebyly během okupace opravovány, praktické objekty udržovány, takže byly převzaty úplně zpustlé. Vnitřní vybavení školy bylo z velké části zničeno, nebo zcizeno, podobně bohaté strojní zařízení školního statku bylo z velké části odvlečeno nebo znehodnoceno a ze vzorných stád hovězího a vepřového dobytka nezůstalo vůbec nic. Nenahraditelnou ztrátou se také stalo zcizení vzácných knih ze školní knihovny, unikátních přístrojů a školních pomůcek.

Dekretem ministerstva školství z 12. července 1945 byl jmenován ředitelem školy Ing. Josef Lízler, dosavadní správce odborné zemědělské školy ve Strážnici, který 1. srpna 1945 převal ústav do státního majetku.

Prvním poválečným úkolem školy bylo provedení nutných oprav školních budov a inventáře tak, aby bylo možno uvést školu v činnost ještě ve školním roce 1945-1946. To se podařilo a vyučování bylo zahájeno 16. října 1945 v Rolnické, ovocnicko-vinařské škole ve Valticích.

Po roce 1948 byly zemědělské školy převedeny do správy ministerstva zemědělství a byla provedena specializace těchto škol. Tato změna správy zemědělských škol byla zdůvodněna těsnějším stykem se zemědělskou výrobou, aby výchova zemědělského dorostu byla více přizpůsobena potřebám praxe. Od školního roku 1947-1948 začaly na škole studovat vedle chlapců i dívky.

V roce 1960 byla při škole otevřena pobočka Střední zemědělské školy v Modre pro dálkové studium absolventů mistrovských škol směru vinohradnického, aby si frekventanti rozšířili své odborné vzdělání, dokončili studium maturitou a získali tak středoškolské vzdělání. Od školního roku 1961/1962 byla škola osamostatněna.

Od 1. září 1962 byla otevřena samostatná Střední zemědělsko-technická škola, nástavbové studium na tříletý učební obor zahradník ve vinohradnických oblastech a zrušena mistrovská škola zemědělská, obor vinohradnicko-pěstitelský. Ve školním roce 1972/1973 se vyučuje již ve čtyřech ročnících a první absolventi ukončili studia maturitní zkouškou v červnu 1973.

1.listopadu 1972 je ředitelem školy jmenován Ing. Vladimír Pátek. V novodobé historii školy byl nejdéle sloužícím ředitelem – celých 14 let.

V roce 1973 byl dobudován a vybaven nový internát s kuchyní a jídelnou pro 50 studentů v areálu školy. Největším investičním rokem od té doby byl až školní rok, kdy se započalo s přípravou a vlastní stavbou nového učebního pavilonu formou přístavby k hlavní školní budově a opravou tělocvičny. Nová budova školy byla dokončena a předána k užívání až k 1.září 1984. V nové dvoupodlažní budově je 8 tříd, dvě specializované učebny (chemická laboratoř a audiovizuální posluchárna), 11 kabinetů pro učitele, 2 příruční sklady, místnosti pro uklízečky a dívčí a chlapecké sociální zařízení v každém poschodí.

Nutno připomenout, že výstavba nového učebního pavilonu, oprava tělocvičny a dovybavení internátní jídelny bylo rozhodujícími argumenty pro přeložení Střední zemědělsko-technické školy Mikulov do Valtic. Spolu s mikulovskými učiteli a studenty byl do Valtic převeden i inventární materiál – zejména učebnice a učební pomůcky oboru pěstitelství a meliorací.

Období školních let 1985 – 1989 bylo na investice chudší. V tomto období se v podstatě šetřilo na akce, které škola plánovala na konec osmdesátých a začátek devadesátých let.

Škola od roku 1990 po současnost

V tomto období škola prochází mnoha změnami. Na jejím osudu se odrazila také politická vnitrostátní situace a rozdělení Československa. Nejdůležitější změnou počátku devadesátých let bylo pověření řízení školy ženou – poprvé v jejích dějinách – ředitelkou se stala Mgr. Eliška Těšínská, do té doby působící jako zástupce ředitele.

Až do školního roku 1995/1996 dobíhal na škole obor Pěstitelství se zaměřením na meliorace přeřazený z Mikulova. Od té doby se vyučovalo jen dvěma oborům – Vinohradnictví se zaměřením na ovocnictví a vinohradnictví a Agropodnikání se zaměřením na provoz a ekonomiku v zemědělství. Koncem devadesátých let byl o obor Agropodnikání enormí zájem pro jeho širší možnost uplatnění. V roce 1996 se studijní obory rozrostly o obor Ochrana a tvorba životního prostředí, o který byl ale zájem jen právě koncem devadesátých let a v prvním desetiletí 21. století, v roce 2014 dobíhal poslední ročník tohoto oboru a ten byl pro nezájem o studium tohoto oboru, následně vyjmut ze Školního vzdělávacího programu.

Mezi největší finanční investice v devadesátých letech patřilo dobudování rekonstrukce staré ředitelny, plynofikace školy a tělocvičny, rekonstrukce sklepa pod starou ředitelnou a stavba prodejny Rolnička.

Atmosféra „polistopadového období" přinesla rozmach ve výjezdech studentů do zahraničí. V roce 1994 se učitelé se studenty vydali poznávat vinohradnické oblasti rakouského Štýrska, oblasti Slovinska v Istrii, vinařskou školu v Mariboru, vinařský kombinát v Bistrici, okolí Poreče a Puly a také italský přístav Terst. Vinařská škola v Mariboru se stala partnerskou školou fungující na principu týdenních exkurzí našich studentů do Slovinského kraje. Dalším významných cílem se stala valná hromada Společnosti evropských vinohradnických škol v Beaune v oblasti Bourgogne ve Francii.

Velké změny nastaly v roce 2003, kdy k 1. 7. 2003 došlo ke sloučení se Středním odborným učiliště zemědělským v Lednici a škola rozšířila výukovou nabídku o učební obory Zahradník a Prodavačka/aranžérka květin a nástavbové studium. V areálu školního hospodářství byla vybudována nová víceúčelová hala, sloužící jako tělocvična, ale také pro různé kulturní akce např. svatby, zábavy, plesy, košty. Byla otevřena Františkánská zahrada – zahradní centrum, kde později vznikla také expozice historických zemědělských strojů. 1. 9. 2012 byla slavnostně otevřena nová pěstitelská pálenice v areálu školního hospodářství sloužící k zužitkování školních sadových výpěstků. Agrolaboratoř má komplet novou, zcela moderní výbavu. V prosinci 2015 byly zkolaudovány skleníky a in-vitro laboratoř v areálu Františkánské zahrady. Mnohé z těchto vysoce nákladných investic byly financovány z dotačních fondů Evropské unie. A díky tomu, že naše škola byla zařazena do Centra excellence, dočká se i v následujícím období své rekonstrukce „novostavba", která léta sloužila jako tělocvična, po vybudování nové víceúčelové haly v areálu školního hospodářství, jež slouží také jako tělocvična, však „novostavba" jen chátrala.

V tuto dobu se také zatím nejvíce rozvíjela spolupráce se zahraničními školami, ze kterých se časem staly školy partnerské. Některé jsou partnerskými již mnoho let, některé teprve díky politické změně v rámci České republiky. Jedním z největších mezníků v rámci navázání kontaktů v zahraničí se považuje partnerství s Vinařskou školou v Riscle. Dalšími zastávkami na cestě zahraničních exkurzí bývají týdenní výměnné pobyty ve Stredné ovocniarsko-vinarske škole v Modre, ob rok se jezdí také do slovinského Mariboru a taktéž do polské Sandoměři.

Velkou změnou v rámci školních tradic bylo rozdělení kompetencí při organizování Školního vinobraní mezi školu a Město Valtice. Krojovaný průvod městem i předávání hroznů úrody a přísaha hotařů, které vždy Tradiční vinobraní provázely, zůstaly zachovány, ale večerní zábava se z valtické jízdárny přesunula na náměstí, kde se každoročně sejde mnoho stánků s burčákem a jinými pochutinami a na obrovském pódiu vystupují nejen zájmové kroužky valtické veřejnosti, ale také známé osobnosti české i slovenské populární hudby, aby zpříjemnili návštěvníkům jejich pobyt ve Valticích.

Úspěšným se stal na naší škole učební obor Prodavačka/aranžérka květin. Žákyně se každoročně zúčastňují různých tuzemských a mezinárodních soutěží a vyvrcholením jejich snahy a píle mistrové odborného výcviku bývá Tradiční vánoční výstava, která sklízí velké úspěchy nejen mezi valtickými občany.

Venerie - historie a současnost

Do roku 1965 byly hrozny zpracovávány ve sklepě „Pod starou ředitelnou", ve sklepě původního kláštera. V 60. letech 20. století s rozvíjejícím se vinohradnictvím a vinařstvím vyvstala potřeba moderního sklepního školního hospodářství, které by odráželo trendy v tehdejším vinařství. Bylo rozhodnuto uzpůsobit těmto požadavkům sklep na ulici K Venerii, který původně užíval řád milosrdných bratří.

Moderní sklepní hospodářství Střední vinařské školy, jak jej znají návštěvníci v dnešní podobě, bylo vybudováno až po vytunelování a totální devastaci v letech 1996 - 2002.

V lednu 2002 byla započata úprava interiéru. Po nezbytných stavebních úpravách, byla technologie osazena v prosinci 2002 a lednu 2003. Financování zajistil zřizovatel školy – Jihomoravský kraj a to částkou 5 mil. Kč.

Jedna z hlavních šíjí byla vybavena kvasnou technologií o kapacitě 80 tis. litrů, z toho 1/3 jsou chlazené nádoby.

Základem je 16 ks vestavěných tanků o objemu 3 tis. litrů, z toho 8 ks je půlených, a dále je doplňují tisícilitrové nádoby válcovitého a oválného typu.

Na výrobu červeného vína jsou zde 2 ks vinofikátorů s mechanickým ponořováním kvasného koláče, míchadlo je poháněno pneumaticky. Rovněž ve vinofikátorech je kvasný proces teplotně řízený - jak míchání, tak řízení teploty je zajištěno elektronicky. Třetí vinofikátor je pro karbonickou maceraci o objemu 5 tis. litrů.

Funkční a moderní sklepní hospodářství je pro vinařskou školu klíčové a účelové pracoviště, protože s moderností technologického zařízení koreluje úroveň budoucích sklepmistrů.

V současné době je filozofie firmy soustředěna na výrobu vysoce kvalitních bílých a růžových vín, která jsou určena výhradně pro gastronomii. Červené víno tvoří pouze 10% roční produkce. Vinařská škola vyrábí víno z hroznů vypěstovaných ve vlastních vinicích, které se rozprostírají pouze v katastru města Valtice. Roční produkce je 50 tis. lahví. Vzhledem k vysoké poptávce o školní vína, plánujeme do dvou let produkci minimálně zdvojnásobit.

Ve školním sklepě probíhá praxe individuální i skupinová převážně pro studenty oboru Vinohradnictví.

Vína z naší školy se v posledních letech setkávají s vysokými oceněními v rámci tuzemských i mezinárodních soutěží. Dosažená ocenění v posledních letech: Vinum Juvenale 2015 - šampion Chardonnay 2015; Valtické vinné trhy 2016 - 3 zlaté medaile, 1stříbrná, 1bronzová a 3 diplomy; Grand Prix Vinex 2016 - 4 zlaté medaile a 2 stříbrné,Vinařské Litoměřice 2015 - šampion výstavy, Národní soutěž vín- 1 vítěz kategorie, 2 zlaté a 2 stříbrné medaile; Salon vín ČR 2014 - Chardonnay 2012. Naše vína můžete zakoupit přímo ve školním sklepě, nebo v prodejně Rolnička na ulici Sobotní, ve sklepě „Pod starou ředitelnou", ve vinotékách v různých částech republiky nebo v našem e-shopu.