SVISV

Praxe ve francouzském Riscle

7. - 18. 10. 2014

Za dobrý prospěch počas celého druhého ročníku vinařské školy ve Valticích, jsem dostal já a můj spolužák Marek Grbavčic možnost podívat se do francouzského vinařství Esquiro a přiložit ruku k dílu, co se týče výroby vína. Začalo to odletem z Vídně přes Mnichov až do francouzského města Tolouse. Pro nás oba to nebyl náš první let, takže žádná nervozita se u nás neprojevila. V okamžiku, kdy jsme v Tolouse vystoupili z letadla a nadechli se čerstvého vzduchu, to bylo, jako bychom byli někde u moře. Vzduch byl krásně čistý a prohřátý sluníčkem. Oba dva jsme byli ještě oblečení do mikin, protože v Mnichově byla ještě zima, ale v Tolouse bylo už krásných 32°C.

Na letišti nás vyzvednul pan Oliver, učitel vinařské školy v Riscle. Nasedli jsme do auta a hned začalo být veselo, když jsem se pokoušel zavřít dveře u spolujezdce a vůbec mi to nešlo. Pan Oliver mě ovšem uklidnil, že je to velmi staré a navíc školní auto, takže je to normální a ať se nebojím s těmi dveřmi pořádně bouchnout. Sebral jsem všechny síly k tomu, abych dveře zavřel. Podařilo se. Další problém ovšem nastal už ve zmiňovaném vinařství, do kterého jsme mířili. Kupodivu, když auto zastavilo, všichni pohodlně vystoupili až na mě, protože jsem zase dveře nemohl otevřít, asi jsem dal předtím moc velkou ránu. Po chvilce se mi to podařilo, vystoupili jsme z auta a přivítala nás Carin, což byla manželka Davida - majitele toho vinařství. Provedla nás po celém vinařství a seznámila nás s místními zaměstnanci a brigádníky. Docela nás s Markem potěšilo, že jsme jim všechno rozuměli a dokázali jsme se s nimi domluvit anglicky.

V průběhu dalších dnů jsme poznávali tvrdou práci ve vinařství. Od klučení starého vinohradu přes plnění a etiketování lahví až po lisování červených hroznů. Celou dobu se o nás staral většinou Mark, který pocházel z Nového Zélandu. Do vinařství Esquiro přijel na stáž a už tam zůstal, založil si tam rodinu a stal se sklepmistrem. Často se nám stávalo, že nám psávali spolužáci, jak si užíváme naše volno, že se určitě válíme někde a nic neděláme. Vždycky jsme se tomu jenom zasmáli, protože to žádná dovolená nebyla. Naše pracovní doba byla od osmé hodiny ranní do sedmé hodiny večerní. „Teď to vypadá, jako bych si stěžoval, ale opak je pravdou". Byli jsme rádi,že jsme nabrali spoustu nových zkušeností, co se týče výroby vína. Dlouhá pracovní doba nám vůbec nevadila. O víkendu jsme měli možnost podívat se do městečka Mirepox, kde jsme viděli místní architekturu a nakoupili jsme tam spoustu sýrů, která ovšem na zpáteční cestě způsobila problémy kvůli přetížení kufrů. Po celou dobu jsme poznávali, jak je mentalita Francouzů velmi odlišná od té naší. Potkáte tam člověka třeba třikrát za jeden den a vždycky vám podá ruku a pozdraví. Ženy a dívky nás vždycky obdarovali dvojitým polibkem na tváře, čemuž jsme se vůbec nebránili. Moc se nám ve Francii líbilo, místní lidé na nás byli moc hodní, starali se o nás, jako bychom byli jejich vlastní. Myslím, že tato praxe v zahraničí nám přinesla hodně, ať už se to týká zkušeností či poznání nových míst a nových lidí. Doufám, že se tam ještě někdy s Markem podíváme.

Tomáš Martinec, 3. A

Francie 1

Francie 2

Francie 3